Krkonoše

Historic Krkonoše potřetí...

Zase je tady ten předstartovní čtvrtek, tak jen aby to dopadlo lépe, než při loňském ročníku. To jsme v době, kdy se většina posádek už nejspíš chystala jak se lidově říká na kutě, objevili uzavírku na části páteční noční etapy. Z Prahy se to ale nezjistí, takže měním kupé řady B2 z Ingolstatu za řadu B4 ve verzi Avant, jehož kufr spolkne vše potřebné asi tak, jako bernardýn buřta. Na kupátku už jsou navíc z obou stran jmenovky Markéta, takže ať si ho v pátek do Pasek nad Jizerou na start soutěže dopraví blondýny, alespoň si na sebe zvyknou.

Na místě u penzionu Sokol jsme s Petrem těsně po osmé večer, než stačíme obsah aut přemístit na pokoj, dorazí také Karel, který byl cestou ještě pro startovní čísla. Vyrážíme tedy společně na kontrolní průjezd páteční etapy, navíc s představou, že se někde cestou najíme. Kontrola dopadla dobře, v případě večeře ale zůstalo jen u představy. V těchto končinách je prostě konec dubna takové vyloženě „mrtvé období“. Lyžaři už svoje prkýnka uklidili a na cyklisty bývá ještě zima, majitelé penzionů a hospod si tedy užívají volno. Naštěstí u pumpy dnes už koupíte lecos, takže pivo v plechovce a klobása v igelitu řeší situaci. Stejně nás čeká ještě příprava na zítra, po půlnoci máme vše vybaleno a nachystáno, a jdeme spát. A že se to s vidinou hemenexu, který máme slíbený ke snídani, moc pěkně usíná...

V pátek po snídani nás čeká tedy ještě kontrola trasy sobotních etap, tu dopolední si bere na starost Karel a vyráží směr Jilemnice. Odpolední projíždím s Petrem s tím, že se v Jilemnici sejdeme na oběd. Cestou narážíme v Libštátu na náměstí na rozestavěný řetízkový kolotoč, autodrom a další pouťové atrakce, a začínáme tušit problém. V Jilemnici už před polednem potkáváme první nedočkavé posádky, poslední opozdilci přijíždějí v půl sedmé přesně na večeři. Na rozpravě Karel překvapuje všech 32 natěšených posádek sdělením, že hned první, krátký měřený úsek pojedou poprvé „na průměr“ 40 km/h, tedy trochu jiný, než celou etapu. Ta vedla ve druhém a čtvrtém měřeném úseku částečně po jedné z RZ Rally Bohemia, přes Příchovice, Tanvald, Černou Říčku, Polubný a Kořenov, druhý průjezd byl navíc částečně v protisměru. Některým posádkám už první průjezd trval téměř dvě hodiny, což odpovídá průměru cca 25km/h, dvě posádky neprojely fotobuňkou vůbec. Náročnost noční etapy potvrdil druhý průjezd obou měřených úseků, třetí projelo 17 posádek, čtvrtý 16, tedy přesně polovina startovního pole. Noční etapa jak se vždy říká rozhoduje, ale tento výsledek byl pro všechny překvapením a čekali jsme v cíli měřeného úseku na posádky více jak půlhodinu po plánovaném průjezdu. Na čele pořadí se po pátku seřadily obě posádky ze Železného Brodu, vedli manželé Libor a Iva Bryknarovi s počtem 8 bodů, druhý byl Jan Hudský s Jardou Hořením se ziskem 34 bodů, na třetím místě potom loňský vítěz Vladimír Fišera s Petrem Jiroutem s 35 body. Šanci na nějaký výraznější úspěch mělo asi 8 posádek se ziskem do necelých tří set bodů, od 13 místa už byl příděl čtyřciferný, od pozice sedmnácté už měly všechny posádky víc než 10 tisíc bodů. Posádky ubytované na penzionu Sokol dlouho do noci řešily, kde, jak a proč vlastně zabloudily. Když jsem tak zaslechl, kde všude někteří jezdily, tak je to dobrý námět pro případný další ročník....

Pro poruchu své Š 110 L bohužel museli odstoupit manželé Pejřilovi, 31 posádek tedy odstartovalo v 9:45 směr Rokytnice nad Jizerou na první sobotní časovou kontrolu. Bylo znát, že za denního světla, skoro by se dalo říct za slunečného dopoledne, je náročnost jízdy pravidelnosti někde jinde. V Rokytnici odstartovalo do prvního úseku všech 31 posádek, směrem přes Františkov a Rezek do cíle měřeného úseku v Roudnici v Krkonoších. Po průjezdu fotobuňkou, a takovou Karlovou smyčkou přes Křížlice, dojelo na 2 ČK do Víchové nad Jizerou 30 posádek, a opět skoro všechny na čas. Tady se startovalo do druhého měřeného úseku stejně jako loni za vydatné divácké podpory. Posádky se přes Křížlice, Vítkovice a fotobuňku v Roudnici vrátily do Rokytnice, aby si oba měřené úseky ještě jednou zopakovaly. Po čtvrtém dopoledním průjezdu fotobuňkou před obecním úřadem v Roudnici zamířili účastníci soutěže na Tyršovo náměstí do Jilemnice. Zde bylo zajištěno parkování a v nedaleké restauraci výborný oběd, který stihla i dámská posádka na Š 100, která jako jediná dopoledne bloudila. Více než polovina pole se ale dopoledne obešla bez veškerých penalizací, a sbírala pouze body za měřené úseky. V prvním se nejlépe vedlo bratrům Jiřímu a Romanovi Fibengerovým pronásledovaných Petrem Říhou s dcerou Miladou a Lubošem a Miriam Jandovými. Druhý úsek se nejlépe povedl Tomáši Waltrovi s Josefem Vaňkem, Vladimíru Fišerovi s Petrem Jiroutem a Vendovi Mrázovi s Hankou Zemanovou. Do rozdílu jedné vteřiny se tentokrát vešlo 9 posádek. Do čela se tak dostal se 45 body Fišera, druhý byl po dopoledni Bryknar se 46 body a 78 bodů nasbíral průběžně třetí Hudský. Na stupně mohli také odpoledne zkusit útočit ještě čtvrtí Říhovi se 104 body a pátý Mráz se Zemanovou, ti měli po dvou etapách 132 trestných bodů.

Odpolední boje musely být bohužel zkráceny o jeden měřený úsek. V obci Libštát opravdu pořádaná pouť zneprůjezdnila náměstí, a na objížďce byly dva železniční přejezdy, takže by tento měřený úsek nezajišťoval stejné podmínky pro všechny. Byla to škoda, rozdíl jednoho trestného bodu na čele průběžného pořadí sliboval zajímavé souboje, a o jeden jsme tím posádky ochudily.

Po obědě tedy posádky dostaly instrukce ohledně úpravy itineráře závěrečné etapy, a šlo se na věc. Předpověď slibovala na odpoledne déšť, zatím však bylo počasí k účastníkům i pořadatelům vstřícné. Na časovou kontrolu do Hájů nad Jizerou dorazily všechny posádky přesně na čas, a do měřeného úseku se po obědě startovalo s úsměvem. Přes Loukov, Bystrou nad Jizerou a Čikvásky, kde se jezdila Rallye Škoda, a dále přes Košťálov, Mříčnou a Peřimov se všechny posádky po zhruba 45 minutách vrátily opět přesně na druhou časovou kontrolu, aby odstartovaly na závěrečný souboj s časem. Po průjezdu fotobuňkou už posádky čekal návrat přes Dolní a Horní Sytovou, Poniklou a Vysoké nad Jizerou do Pasek. Poslední průjezd fotobuňkou se nejlépe povedl posádkám Adéla Vlková a Václav Zlotorovič, Vladimír Fišera a Petr Jirout a dámské posádce, Markétám Viktorinové a Schumpeterové. Tyto tři posádky zajeli úsek s rozdílem 0,0 a první dvě dokoce s jízdním průměrem 35,99! Až posádka na patnáctém místě v tomto měřeném úseku zaznamenala rozdíl jedné vteřiny. Doporučuji prohlédnout si dobře výsledky, je to až neskutečné. Jak řekl po zveřejnění Libor Bryknar “tak já si zajedu výborných sedm desetin, a jsem v etapě čtrnáctej“ a zamáčkl slzu. Z toho je zřejmé, že si Vladimír Fišera s Petrem Jiroutem na Golfu II Gti pojistily poslední nulou obhajobu loňského prvenství, a o to více můžeme litovat zrušené části odpolední etapy. 8 trestných bodů tak ztratil na zlato Libor Bryknar s Ivou Bryknarovou a třetí skončili s 83 trestnými body Jan Hudský a Jaroslav Hoření. Obě posádky ze Železního brodu startovaly tradičně s červenými tisícovkami. Na čtvrtém místě se 117 body skončili Petr a Milada Říhovi se Škodou 120LX, pátí Václav Mráz s Hankou Zemanovou na Š 120 nasbírali 135 bodů. Šesté místo obsadila jediná zahraniční posádka Matůš Pribylský a Katarína Kostrová s Renaultem R8 a 277 body. Nejlepší dámská posádka, tedy Markéty Viktorinová a Schumpeterová s Audi Coupe GT nasbíraly 365 bodů a skončily na místě sedmém. Dále už trestné body od více než „pětistovky“ rychle přibývají a od dvanáctého místa se již počítají tisíce. I přes to si však ani posádky na konci výsledkové listiny s přídělem trestných bodů nedělají těžkou hlavu a soutěž si užívají. Jak to zhodnotili například nováčci ve startovním poli, manželé Ortovi. Vždyť to máte v propozicích „protesty se nepřijímají, jedeme pro zábavu“, a nás to bavilo a užili jsme si to bezvadně!

Jakožto spolupořadatel mohu jen souhlasit, atmosféra byla výborná, a škoda jen, že podvečerní déšť odradil některé posádky od původního úmyslu zůstat do neděle. Ti co zůstali se dobře bavili po zbytek večera, vyprávěla se spousta zážitků dlouho do noci a nikoho nerozhodil po ránu ani sníh, ani autobus školáků, kteří přijeli na školu v přírodě. A asi se nemohli dočkat, protože místo na oběd přijeli skoro na snídani.

Polovina soutěží je tedy za námi, těším se na Historic Jizera v září a jako pořadatel na závěrečnou Histroric Želiv v říjnu. Účast na Krkonoších slibuje, že je na co se těšit, a věřte, že to pořadatelům dodává energii, která je na přípravu soutěže potřeba. Užijte si krásnou veteránskou sezónu a třeba i někde dříve než v Železném Brodě naviděnou.     

                                                                                                          Aleš Urban

 

Výsledky: Výsledky Krkonoše 2016.pdf (92 kB)

Vítězné posádky Historic Krkonoše 2016